Andrei Chikatilo – Nejznámější sovětský sériový vrah

Andrei Romanovič Chikatilo (1936–1994) patří k nejznámějším a nejbrutálnějším sériovým vrahům 20. století. Přezdívaný „Rostovský řezník“ nebo „Rudý rozparovač“ měl na svědomí více než 50 vražd dětí, žen a mladých lidí. Jeho případ šokoval Sovětský svaz a ukázal selhání tehdejšího policejního systému.

Život a dětství Andreje Chikatila

Andrei Chikatilo se narodil 16. října 1936 v ukrajinské vesnici Jabločnoje v době obrovského hladomoru, který poznamenal jeho rodinu. Matka ho vychovávala sama, otec byl během druhé světové války zajat Němci. Dětství prožil ve strachu, hladu a extrémní chudobě.

Už jako chlapec byl introvertní a trpěl zdravotními problémy, včetně nočního pomočování a silné krátkozrakosti. Byl šikanován, což prohloubilo jeho sociální izolaci a psychické problémy.

Andrej Chikatilo pracoval jako učitel

Jeho pedagogická kariéra byla krátká a problematická. Po ukončení studií (pedagogická fakulta – ruský jazyk a literatura) nastoupil v roce 1971 jako učitel ruského jazyka a literatury na střední škole v městě Novošachtinsk v Rostovské oblasti.

Studenti si ho často dobírali kvůli jeho nesmělému chování a tělesné slabosti.

Několikrát byl obviněn z nevhodného chování vůči žákům, včetně obtěžování. Některé dívky i chlapci si stěžovali, že je osahával nebo se k nim choval sexuálně nevhodně.

Kvůli těmto incidentům a celkové neschopnosti udržet si autoritu byl propuštěn a následně se zaměstnal v různých technických a administrativních profesích.

Rodina Andreje Chikatila

Andrej Chikatilo měl rodinu a dvě děti, a to je na jeho příběhu jeden z nejděsivějších aspektů navzdory dvojímu životu si jeho manželka téměř ničeho nevšimla.
Manželka: Chikatilo se v roce 1963 oženil s Fainou Odnačevovou (někdy uváděna jako Feodosiya).
Děti: Syn Yuri Chikatilo (nar. 1965) Dcera Lyudmila Chikatilo (nar. 1969)

Manželství bylo do velké míry formální. Chikatilo trpěl těžkou sexuální impotencí, takže k početí obou dětí došlo umělým oplodněním nebo jinými alternativními metodami.

Proč manželka nic netušila?

Pečlivé skrývání stop:
Chikatilo vedl v domácnosti „spořádaný“ život. Chodil do práce, nepil nadměrně alkohol, působil jako klidný a introvertní muž.

Odlišná osobnost doma a mimo domov:
Mnoho sériových vrahů má tzv. dvojí život. Chikatilo doma působil jako unavený a rezervovaný manžel, zatímco své deviantní touhy realizoval výhradně mimo rodinu.

Sexuální problémy v manželství:
Jelikož v manželství prakticky neexistoval intimní život, manželka nepovažovala jeho chladnost za podezřelou – brala to jako jeho osobní problém.

Počátky sexuálních problémů

Andrej Čikatilo byl od mládí sexuálně frustrovaný. Kvůli impotenci se cítil méněcenný a agresi začal spojovat se sexuálním uspokojením. První sexuální vzrušení údajně zažil při násilném incidentu se svou sestrou, což negativně ovlivnilo jeho psychiku.

Později se oženil s Feodosijí Odnačovou a měl s ní dvě děti, avšak jejich manželství bylo bez emocí a intimity.

První vraždy

První doložená vražda se odehrála 22. prosince 1978. Obětí byla 9letá dívka Lena Zakotnova. Policie však tehdy zatkla nevinného muže, který byl dokonce popraven. Chikatilo mezitím pokračoval v násilí a vraždách.

V 80. letech jeho útoky přibývaly. Vybíral si především ženy, děti a mentálně postižené osoby. Oběti lákal do lesů, na odlehlá místa poblíž železničních tratí a tam je brutálně vraždil.

Modus operandi a počet obětí

Jeho způsob vraždění byl mimořádně krutý – oběti bodal nožem, kousal a zohavoval jejich těla. V mnoha případech praktikoval kanibalismus.

• Oficiálně prokázané oběti: 52
  

Skutečný počet obětí může být vyšší.

Jak byl Andrei Chikatilo odhalen a dopaden

Vyšetřování Chikatilových vražd patřilo k největším a nejsložitějším případům v historii sovětské kriminalistiky. Policie (milice) zpočátku tápala, protože v SSSR se oficiálně nepřipouštělo, že by sérioví vrazi vůbec existovali. Zločiny se dlouhou dobu nedařilo spojit, což vedlo k falešným obviněním a dokonce i k popravě nevinných lidí.

Vznik speciální vyšetřovací skupiny

Až v roce 1983 vznikl speciální tým pod vedením majora Fjodora Burakova, který začal systematicky shromažďovat důkazy. Do vyšetřování se zapojil i uznávaný forenzní psychiatr Alexandr Bukhanovskij, který sestavil detailní psychologický profil vraha. Ten popsal pachatele jako inteligentního, ale introvertního muže ve středním věku, který má sexuální frustrace a je silně asociální. Profil byl na Chikatila překvapivě přesný.

Operace „Lesní pás“

Policie si všimla, že většina obětí byla nalezena poblíž železničních tratí a v odlehlých lesních porostech. Proto byla zahájena rozsáhlá operace s kódovým označením „Lesní pás“, kdy policisté v civilu sledovali železniční stanice, parky a lesní oblasti, kde by mohl vrah hledat své oběti.

První podezření

listopadu 1990 si hlídka všimla muže, který vyšel z lesa poblíž stanice Donleschoz. Měl škrábance na tváři, oblečení s podezřelými skvrnami a choval se neklidně. Policisté ho legitimovali – byl to Andrei Chikatilo. Při prohlídce u něj našli provaz, nůž a lubrikant. Přímý důkaz tehdy chyběl, takže musel být po 10 dnech propuštěn.

Sledování a druhé zatčení

Policie ho však začala bedlivě sledovat. O dva týdny později se ukázalo, že Chikatilo navazuje kontakt s dětmi a mladými lidmi poblíž železničních nádraží. Na základě důkazů a jeho chování byl 20. listopadu 1990 znovu zadržen.

Přiznání

Zpočátku jakoukoli vinu popíral, ale po dlouhých výsleších, kdy s ním spolupracoval i psychiatr Bukhanovskij, se nakonec zlomil. Chikatilo se detailně přiznal k více než 50 vraždám a popsal jejich průběh. Jeho přiznání obsahovalo takové detaily, že bylo zřejmé, že skutečně mluví pravdu.

Seznam obětí Andreje Chikatila (1978–1990)

1. Lena Zakotnova (9 let) – 22. 12. 1978, Šachty (u řeky Grushevka), brutální bodání a uškrcení.
   
2. Larisa Tkachenko (17 let) – 3. 9. 1981, poblíž autobusové zastávky, opakované bodné rány.
   
3. Lyubov Biryuk (13 let) – 12. 6. 1982, les u Donského, útok nožem a zohavení těla.
   
4. Lyubov Volobuyeva (14 let) – 25. 7. 1982, sady u Krasnodaru, brutální bodné rány.
   
5. Oleg Pozhidayev (9 let) – 13. 8. 1982, tělo se nikdy nenašlo, přiznal se po zatčení.
   
6. Olga Kuprina (16 let) – 16. 8. 1982, u města Novoshakhtinsk, bodné rány a uškrcení.
   
7. Irina Karabelnikova (19 let) – 8. 9. 1982, les poblíž stanice Shakhty, těžké zohavení.
   
8. Sergey Kuzmin (15 let) – 15. 9. 1982, poblíž Rostova, útok nožem.
   
9. Olga Stalmachenok (10 let) – 11. 12. 1982, nedaleko železniční trati, rozsáhlé bodné rány.
   
10. Laura Sarkisyan (15 let) – červen 1983, les u Rostova, násilné uškrcení a bodání.
    
11. Irina Dunenkova (13 let) – červenec 1983, lesní cesta, útok nožem, známky kanibalismu.
    
12. Lyudmila Kushuba (24 let) – červenec 1983, nalezena poblíž Rostova, tělo zohaveno.
    
13. Igor Gudkov (7 let) – 9. 8. 1983, les poblíž Donleskhoz, útok nožem a kousance.
    
14. Valentina Chuchulina (22 let) – září 1983, brutálně ubodána v oblasti Shakhty.
    
15. Neznámá žena (cca 18–25 let) – léto 1983, zohavení a vyřezání orgánů.
    
16. Vera Shevkun (19 let) – 27. 10. 1983, tělo nalezeno u železniční tratě.
    
17. Sergey Markov (14 let) – 27. 12. 1983, poblíž lesa, mnohonásobné bodné rány.
    
18. Natalya Shalapinina (17 let) – 9. 1. 1984, lesní cesta, opakované bodné rány.
    
19. Marta Ryabenko (45 let) – 21. 2. 1984, nalezena zohavená u Rostova.
    
20. Dmitriy Ptashnikov (10 let) – 24. 3. 1984, poblíž stanice Leskhoz, útok nožem.
    
21. Tatyana Petrosyan (32 let) – 25. 5. 1984, zavražděna i s dcerou (oběť č. 22).
    
22. Svetlana Petrosyan (11 let) – 25. 5. 1984, brutální bodné rány, nalezena s matkou.
    
23. Yelena Bakulina (22 let) – 22. 6. 1984, brutální útok u Rostova.
    
24. Dmitriy Illarionov (13 let) – 10. 7. 1984, les u Donleskhoz, bodné rány.
    
25. Anna Lemesheva (19 let) – 19. 7. 1984, tělo nalezeno zohavené.
    
26. Svetlana Tsana (20 let) – červenec 1984, les poblíž stanice Leskhoz.
    
27. Natalya Golosovskaya (16 let) – 2. 8. 1984, brutálně ubodána u Rostova.
    
28. Lyudmila Alekseyeva (17 let) – 7. 8. 1984, tělo nalezeno poblíž železnice.
    
29. Neznámá žena (cca 20–25 let) – 8.–11. 8. 1984, brutální útok nožem.
    
30. Akmaral Seydaliyeva (12 let) – 13. 8. 1984, les u Novocherkassku.
    
31. Alexander Chepel (11 let) – 28. 8. 1984, nalezen mrtvý poblíž stanice Leskhoz.
    
32. Irina Luchinskaya (24 let) – 6. 9. 1984, tělo zohaveno.
    
33. Natalya Pokhlistova (18 let) – 31. 7. 1985, les poblíž Donleskhoz.
    
34. Irina Gulyayeva (18 let) – 27. 8. 1985, ubodána na okraji Rostova.
    
35. Oleg Makarenkov (13 let) – 16. 5. 1987, les v Revdě.
    
36. Ivan Bilovetskiy (12 let) – 29. 7. 1987, poblíž Zaporoží.
    
37. Yuri Tereshonok (16 let) – 15. 9. 1987, nalezen u železnice.
    
38. Neznámá žena (18–25 let) – 1.–4. 4. 1988, poblíž stanice Krasny Sulin.
    
39. Alexey Voronko (9 let) – 15. 5. 1988, u nádraží Ilovaisk.
    
40. Yevgeniy Muratov (15 let) – 14. 7. 1988, zavražděn u Rostova.
    
41. Tatyana Ryzhova (16 let) – 8. 3. 1989, tělo nalezeno ve sklepě domu pachatele.
    
42. Alexander Dyakonov (8 let) – 11. 5. 1989, objevil ho taxikář v Rostově.
    
43. Alexey Moiseyev (10 let) – 20. 6. 1989, les u Vladimir Oblast.
    
44. Helena Varga (19 let) – 19. 8. 1989, autobusová trasa u Rostova.
    
45. Alexey Khobotov (10 let) – 28. 8. 1989, nalezen poblíž divadla v Shakhty.
    
46. Andrei Kravchenko (11 let) – 14. 1. 1990, u kina v Shakhty.
    
47. Yaroslav Makarov (10 let) – 7. 3. 1990, botanická zahrada v Rostově.
    
48. Lyubov Zuyeva (31 let) – 4. 4. 1990, tělo objeveno v srpnu u Donleskhoz.
    
49. Viktor Petrov (13 let) – 28. 7. 1990, poblíž botanické zahrady.
    
50. Ivan Fomin (11 let) – 14. 8. 1990, nalezen u pláže Novocherkassk.
    
51. Vadim Gromov (16 let) – 17. 10. 1990, zmizel při cestě vlakem.
    
52. Viktor Tishchenko (16 let) – 30. 10. 1990, bojoval o život, nalezen u Donleskhoz.
    
53. Svetlana Korostik (22 let) – 6. 11. 1990, poslední oběť, nalezená 13. 11. 1990.

Soud a poprava

Soudní proces začal v roce 1992 a stal se mediální senzací. Chikatilo se během jednání choval nepříčetně – křičel, urážel soudce a snažil se působit jako šílenec. V říjnu 1992 byl odsouzen za 52 vražd k trestu smrti.února 1994 byl v Novočerkassku popraven střelou do týla.

Psychologický profil a motivace

Chikatilo trpěl sexuálním sadismem, schizoidními rysy a nejspíše i sadistickou psychopatií. Jeho činy byly kombinací psychických traumat z dětství, sexuálních frustrací a vrozených poruch osobnosti.

Rozhovor s Andrejem Čikatilem

Chikatilo v populární kultuře

Jeho příběh inspiroval řadu filmů a knih, například:

• Citizen X (1995) – film o vyšetřování jeho zločinů.
  
• The Killer Department – kniha Roberta Cullena.
  

Dokumenty a epizody skutečných zločinů, (true crime) seriálů.

Případ Andreje Chikatila je varováním před podceňováním psychických poruch a zároveň ukázkou, jak důležitá je moderní kriminalistika a profilování pachatelů. I v uzavřených a kontrolovaných společnostech mohou vznikat případy brutálních sériových vrahů, které otřesou celým státem.