Československý film Fešák Hubert z roku 1984 patří k těm snímkům, které se nenápadně, ale vytrvale vracejí na televizní obrazovky a pokaždé znovu fungují díky atmosféře, humoru a především hlavní postavě, sympatickému floutkovi Hubertovi, jenž se stal jedním z nezapomenutelných filmových hrdinů českého filmu.
Režisér Ivo Novák zasadil děj do Prahy 30. let minulého století, do období hospodářské krize, kdy bylo přežívání každodenní realitou a hranice mezi poctivostí a drobným podvodem se často rozmazávala. Právě v tomto prostředí se pohybuje Hubert Hrabě, přezdívaný Fešák Hubert – muž, který práci považuje za krajní řešení a raději spoléhá na vynalézavost, výřečnost a osobní kouzlo.
Hubert není zločinec v pravém slova smyslu. Nejde o tvrdého gangstera ani cynického podvodníka. Je to spíš typický „šibal“, který se snaží vyzrát na systém, úřady i bohatší spoluobčany. Provozuje takzvanou „kancelář na alibi“.
Velkou zásluhu na fungování filmu má herecký výkon Karla Heřmánka. Jeho Hubert je charismatický, pohotový a lidský. Divák mu fandí, i když ví, že by ho policie měla dávno chytit. Heřmánek dokáže postavu podat s lehkostí, ironickým nadhledem i jemnou dávkou melancholie, Hubert totiž tuší, že jeho způsob života nemůže trvat věčně. Právě tato dvojznačnost dává postavě hloubku a odlišuje ji od pouhé karikatury.
Protipólem Huberta je inspektor Mourek v podání Petra Kostky. Je to policista staré školy, poctivý, umanutý a neúnavný. Jeho neustálý hon na Huberta připomíná klasické komediální dvojice, kde pronásledovatel vlastně bez pronásledovaného nemůže existovat. Jejich vzájemné střety patří k nejzábavnějším momentům filmu a dodávají mu rytmus i napětí.
Vedlejší postavy jsou obsazeny výraznými herci, kteří i menším rolím dodávají charakter. Pavel Zedníček jako funebrák Eman, Josef Somr, Lubomír Lipský nebo Laďka Kozderková vytvářejí pestrou galerii figurek, jež dohromady skládají živý obraz tehdejší Prahy. Nikdo tu není vyloženě kladný ani záporný – všichni se nějak snaží přežít, vydělat, nebo si alespoň trochu polepšit.
Velkou předností filmu je jeho atmosféra. Výprava, kostýmy, kulisy i hudba Petra Hapky vytvářejí nostalgický obraz první republiky, který sice není historicky dokonale přesný, ale působí autenticky a přívětivě. Praha zde není jen kulisou, ale živým organismem, uličky Žižkova, hospody, dvorky i kanceláře dohromady vytvářejí svět, do kterého se divák rád vrací.
Humor filmu není založen na laciných vtipech, ale spíše na slovních přestřelkách, situační komice a charakterech postav. Film Fešák Hubert tak nestárne tak rychle jako jiné komedie své doby. I dnešní divák v něm najde lehkou satiru na byrokracii, moc peněz a lidskou vynalézavost, která je nadčasová.
Možná právě proto má film své pevné místo v české filmové paměti. Není to velké drama ani politická výpověď, ale poctivá, řemeslně zvládnutá komedie, která nabízí únik do světa, kde se problémy řeší šarmem, důvtipem a úsměvem. A kde i drobný podvodník může být vlastně tak trochu gentlemanem.
Fešák Hubert je důkazem, že dobrá postava, silný herecký výkon a atmosféra dokážou udržet film živý i desítky let po jeho vzniku. A že někdy stačí jen fešácký klobouk, rychlá hlava a schopnost improvizovat, aby se zrodil filmový hrdina, na kterého se nezapomíná.
Je to jeden z dalších vynikajících filmů z pražského podsvětí staré Prahy.