V srdci ledových arktických vod se skrývá jeden z nejzáhadnějších a nejpozoruhodnějších tvorů naší planety – grónský žralok (Somniosus microcephalus). Angl. Greenland shark. Tento pomalý obr, zahalený rouškou tajemství, drží neuvěřitelný titul: je pravděpodobně nejdéle žijícím obratlovcem na Zemi. Pojďme se ponořit do hlubin a odhalit všechna tajemství jeho mimořádně dlouhého života, rozmnožování i způsobu lovu.
Pán času: Fenomenální dlouhověkost grónského žraloka
Nejvíce ohromující vlastností grónského žraloka je bezpochyby jeho neuvěřitelná délka života. Vědecké výzkumy využívající radiokarbonovou metodu datování odhalily, že se tito žraloci běžně dožívají sta až dvou set let. Nejstarší jedinec, kterého se podařilo datovat, byl starý přibližně 392 let, s možnou odchylkou ± 120 let. To znamená, že někteří žraloci plavali v severských mořích již v době třicetileté války!
Klíčem k této extrémní dlouhověkosti je jejich pomalý metabolismus a chladné prostředí, ve kterém žijí. Studená voda arktických moří zpomaluje všechny biologické procesy, včetně růstu a stárnutí. Grónští žraloci rostou neuvěřitelně pomalu – pouhý 1 cm za rok. Pohlavní dospělosti dosahují až kolem 150 let věku. Tento „pomalý“ životní styl je jejich nejúspěšnější strategií pro přežití v drsných podmínkách.
Život v temnotě: Způsob lovu a potrava
Grónský žralok je vrcholový predátor arktického potravního řetězce. Jeho tělo je přizpůsobeno k životu v hlubinách až 2500 metrů pod hladinou, kde panuje věčná tma a chlad.
- Pomalý, ale efektivní lovec: Navzdory své pověsti pomalého a nemotorného plavce je grónský žralok účinný predátor. Jeho kořistí se stávají ryby (tresky, platýsi), chobotnice, menší žraloci a mořští savci, jako jsou tuleni a velryby. Vědci dlouho spekulovali, jak může takto pomalé stvoření ulovit rychlou kořist.
- Tajemná zbraň: Parazit Ommatokoita: Mnoho grónských žraloků má na očích přisátého parazitického korýše Ommatokoita elongata. Tento parazit poškozuje rohovku a částečně žraloka oslepuje. Paradoxně mu ale možná pomáhá! Teorie říká, že bioluminescentní (světélkující) parazit láká kořist přímo do žralokovy tlamy, funguje jako „přirozený rybářský prut“.
- Mrchožroutství: Tito žraloci jsou také oportunističtí mrchožrouti a neváhají se přiživit na mrtvých tělech velryb nebo jiných velkých zvířat.
Rozmnožování: Trpělivost je ctnost
I proces rozmnožování je u tohoto druhu pomalý a tajemný, stejně jako vše ostatní. Samice grónského žraloka jsou vejcoživorodé (ovoviviparní). To znamená, že vajíčka se vyvíjejí a líhnou uvnitř těla matky, která poté porodí živá, plně vyvinutá mláďata.
- Délka březosti: Odhaduje se, že březost samice může trvat až 8 až 18 let. Je to jedna z nejdelších známých březostí v celé živočišné říši!
- Počet mláďat: V jednom vrhu bývá kolem 10 mláďat, která při narození měří zhruba 40 cm.
- Nízká reprodukční rychlost: Tento styl rozmnožování s obrovskými časovými intervaly mezi vrhy je dalším důvodem, proč je grónský žralok velmi zranitelný vůči jakýmkoli vnějším hrozbám, jako je nadměrný rybolov nebo změna klimatu.
Další fascinující zajímavosti
- Velikost: Mohou dorůstat délky přes 7 metrů a vážit více než 1000 kg, což z nich činí jedny z největších žijících žraloků.
- Toxické maso: Maso grónského žraloka je přirozeně toxické kvůli vysoké koncentraci
oxidu trimethylaminu (TMAO) a močoviny, které fungují jako přírodní nemrznoucí směs. Islandští a grónští lovci jej však tradičně fermentují a suší, čímž vytvářejí specialitu zvanou Hákarl, která je po procesu jedlá. - Pohyb: Plavou průměrnou rychlostí kolem 0,3 m/s, což je pomalejší než rychlost chůze člověka.
- Stanoviště: Upřednostňují chladné vody Severního Atlantiku a Severního ledového oceánu, často se drží u mořského dna.
Křehký obr v měnícím se světě
Grónský žralok je živoucí kronikou oceánů. Jedinci, kteří dnes plavou v temnotě, pamatují dobu před průmyslovou revolucí. Jeho neuvěřitelná biologická přizpůsobení z něj dělají zázrak evoluce, ale také ho činí extrémně citlivým na změny. Pomalý růst, pozdní dospívání a nízká reprodukční rychlost znamenají, že jakýkoli zásah do jeho populace by se napravoval staletí. Ochrana jeho přirozeného prostředí a hlubší porozumění jeho biologii jsou tak zásadní pro to, aby tento majestátní starobylý obr přežil i nadcházející století.