Když se v šedesátých letech objevil na filmovém plátně major Kalaš v podání Rudolfa Hrušínského, vznikla jedna z nejvýraznějších postav české filmové kriminalistiky. Nebyl to hrdina akčních scén, spíš klidný, přemýšlivý muž, který dokázal z nepatrných stop vystavět celý obraz zločinu. Postupně vznikly čtyři detektivní filmy, které si dodnes drží kultovní status, tři z nich s Rudolfem Hrušínským a jeden s Jiřím Sovákem.
Major Kalaš – český detektiv, který zůstal legendou
Tichý, klidný a neomylně logický, takový byl major Kalaš, detektiv, kterého geniálně ztvárnil Rudolf Hrušínský. Jeho čtyři filmové případy patří k vrcholům české detektivky 60. a 70. let. Tři z nich natočil režisér Petr Schulhoff, čtvrtý, Na kolejích čeká vrah už vznikl v jiné režii a bez Hrušínského, který tehdy nesměl natáčet kvůli politickému zákazu. Přesto právě tato série dodnes patří mezi nejpůsobivější filmové detektivky československé kinematografické tvorby.
Strach (1963) – začátek legendy
Prvním filmem, kde se major Kalaš objevuje, je Strach režiséra Petra Schulhoffa. Napínavý příběh o vraždě, která je zpočátku prezentována jako nehoda, vtahuje diváka do světa policie i psychologického napětí. Hrušínský tu vytváří portrét muže, který se nespoléhá na náhodu ani intuici, ale na logiku a pečlivou analýzu. Film si získal respekt odborné i laické veřejnosti a stal se základem pro vznik volné série.
Vrah skrývá tvář (1966) – detektivka s dokonalou atmosférou
O tři roky později se Schulhoff k postavě vrátil. Vrah skrývá tvář bývá považován za nejlépe vystavěnou detektivku celé série. Tělo mladé ženy nalezené v lese, spustí vyšetřování, které se postupně rozplétá až k nečekanému pachateli. Film vyniká precizní režií, realistickým zobrazením policejní práce a především výkonem Rudolfa Hrušínského, který z Kalaše udělal ikonickou postavu českého filmu.
Po stopách krve (1969) – temnota konce šedesátých let
Třetí film, Po stopách krve, pokračuje v temném duchu. Hrušínský zde jako detektiv Kalaš řeší sérii brutálních vražd. Jako první bylo objeveno tělo mrtvého cikánského chlapce. Atmosféra je hutnější, obrazově syrovější a příběh odráží neklidnou dobu konce šedesátých let. Schulhoff znovu potvrzuje cit pro napětí a psychologickou hloubku, zatímco Hrušínský předvádí, jak dokáže v jediném pohledu vyjádřit víc než mnozí herci v celém monologu.
Na kolejích čeká vrah (1970) – jiný režisér, jiný styl, jiný Kalaš
Když se o rok později chystalo natáčení dalšího příběhu s majorem Kalašem, došlo k nečekané změně. Rudolf Hrušínský v té době nesměl natáčet. Po srpnu 1968 podepsal manifest Dva tisíce slov a v období nastupující normalizace se ocitl na seznamu politicky „nepohodlných“ osob. Režim mu proto zakázal účinkovat ve filmech, a tvůrci museli hledat náhradu.
Novým představitelem majora Kalaše se stal Jiří Sovák a režii převzal Josef Mach, což znamenalo výraznou změnu stylu. Zatímco Schulhoffovy filmy se opíraly o tichou logiku a precizní dialogy, Machova verze byla akčnější, víc zaměřená na děj a dramatičtější střih.
Sovák podal solidní výkon a film sám o sobě patří mezi nejlépe natočené české kriminálky 70. let, ale fanoušci si všimli, že chybí právě ten typický Hrušínského klid a inteligentní ironie. I režijní rukopis byl jiný, méně psychologický, více dynamický. Přesto film doplnil sérii o zajímavý kontrast a uzavřel období, kdy byl major Kalaš symbolem české detektivky.
Hrušínského stopa
Po roce 1970 se Hrušínský k postavě majora Kalaše už nevrátil, i když o rolí měl zájem. Režim mu dlouho nedovolil plnohodnotně točit a k filmu se mohl vrátit až v druhé polovině 70. let. Přesto se díky třem filmům z let 1963 – 1969 stal major Kalaš synonymem české precizní detektivky a Hrušínský jejím nenapodobitelným symbolem.
Proč Hrušínský v „Na kolejích čeká vrah“ nehrál
V době vzniku filmu (1970) byl Rudolf Hrušínský politicky postihován v době normalizace a oficiálně měl v praxi „zákaz“ natáčet a často i vystupovat — z tohoto důvodu ho tvůrci nemohli obsadit a do role majora Kalaše byl nakonec obsazen Jiří Sovák.
Co tomu předcházelo — podpis „Dva tisíce slov“ a následné represe
Hrušínský patřil k umělcům, kteří v roce 1968 podepsali manifest Ludvíka Vaculíka „Dva tisíce slov“. Po invazi a nástupu normalizace se odvolávání podpisů a „kádrové“ čistky staly běžné; Hrušínský svůj podpis neodvolal a byl kvůli tomu zařazen mezi „politicky nepohodlné“, což vedlo k omezení jeho herecké činnosti (pauza v natáčení, zákaz učit na DAMU apod.).
Pozdější „kompromis“ — Anticharta (1977)
Aby mohl po letech zase částečně pracovat, Hrušínský (stejně jako mnozí jiní) v roce 1977 podepsal tzv. Antichartu — podpis, který režim vyžadoval od umělců jako „podmínku“ k návratu do plné činnosti. (To je často uváděno jako nepříjemná daň vystavená režimem.)
Filmy s majorem Kalašem
Čtyři filmy s majorem Kalašem tvoří unikátní kapitolu české kinematografie. Od psychologického napětí 60. let po drsnější tón 70. let ukazují, jak se proměňovala nejen filmová tvorba, ale i společenské klima. Hrušínského kultivovaný detektiv zůstává dodnes vzorem klidné inteligence a poctivé práce, zatímco „Na kolejích čeká vrah“ připomíná, že i umění muselo v té době čelit politickým zákazům.