Emanuel Moravec (17. dubna 1893, Praha – 5. května 1945, Praha) je jednou z nejrozporuplnějších postav českých dějin, známý jako symbol kolaborace s nacistickým režimem během Protektorátu Čechy a Morava. Původně legionář, vojenský teoretik a vlastenec, jeho životní cesta se dramaticky změnila po Mnichovské dohodě v roce 1938, kdy se stal aktivním kolaborantem.
Mládí a první světová válka
- Původ a vzdělání: Narodil se v Praze v rodině obchodníka. Vystudoval průmyslovou školu a odmaturoval v roce 1912. V roce 1911 demonstrativně vystoupil z katolické církve jako projev odporu proti Habsburkům.
- Vojenská služba: V roce 1914 byl odveden do rakousko-uherské armády. Bojoval na srbské frontě a v Haliči, v roce 1915 padl do ruského zajetí. V Rusku se přihlásil k 1. srbské dobrovolnické divizi a později k československým legiím, kde sloužil u 6. pluku (Hanácký). Při přihlášce uvedl nepravdivou informaci, že je strojní inženýr, aby si zlepšil postavení.
- Legie: Účastnil se bojů, včetně bitvy u Zborova, a po válce se vrátil do Československa jako osvětový důstojník na lodi Mount Vernon.
Mezi válkami
- Vojenská kariéra: Zůstal v československé armádě, kde sloužil jako zpravodajský důstojník a později vyučoval na Vysoké škole válečné v Praze. V roce 1936 byl povýšen na plukovníka generálního štábu.
- Publicistika: Psal knihy a články, například Obrana státu (1934), kde varoval před nacistickým Německem, ale zároveň obdivoval autoritativní režimy, jako fašistickou Itálii. Byl stoupencem Masaryka a Beneše, v roce 1935 stál čestnou stráž u Masarykovy rakve.
- Osobní život: Oženil se třikrát. První manželství s Helenou Bekovou (1920) skončilo rozvodem, druhé s Ilonou Szondyovou (1932) rovněž, a v roce 1942 se oženil s Jolanou Emmerovou. Měl tři syny: Igora, Jurije a Pavla.
Kolaborace s nacisty
- Změna postojů: Mnichovská dohoda (1938) byla pro Moravce zlomem. Cítil hluboké zklamání z kapitulace a začal otevřeně kritizovat Beneše a demokratický systém. V roce 1939 zvažoval emigraci, ale nakonec zůstal a začal spolupracovat s nacisty.
- Protektorátní role: V lednu 1942 byl jmenován ministrem školství a lidové osvěty protektorátní vlády na doporučení K. H. Franka a Reinharda Heydricha. Založil Kuratorium pro výchovu mládeže, Český svaz pro spolupráci s Němci a další kolaborantské organizace.
- Propaganda: Moravec byl zdatným propagandistou, jeho rozhlasové projevy a články (např. kniha Ve službách nové Evropy, 1940) oslavovaly nacistickou ideologii. Stal se nenáviděnou postavou, přezdívanou „český Quisling“.
- Reputace: Češi ho považovali za zrádce, exilová vláda plánovala jeho atentát (výsadek Tin, 1942), který se však nezdařil.
Konec života
- Sebevražda: Během Pražského povstání 5. května 1945, když se pokoušel uprchnout z Prahy, si v Chotkových sadech pod Pražským hradem zastřelil, když jeho autu došel benzín. Jeho tělo bylo pohřbeno ve dvoře biskupského gymnázia a později exhumováno.
- Odkaz: Moravec zůstává symbolem zrady. Někteří historici, například Jiří Pernes, naznačují, že před rokem 1939 mohl být považován za patriota, ale jeho kolaborace ho diskvalifikovala.
Synové a rodinné prokletí
- Igor Moravec: Bojoval na východní frontě v SS divizi Totenkopf, po válce byl popraven (1947) za vraždu policisty při zatýkání.
- Jurij Moravec: Umělec, vymezoval se proti otci, přesto byl po válce odsouzen za kolaboraci a vězněn v Jáchymově. Po propuštění emigroval do Německa, kde pokračoval v umělecké kariéře.
- Pavel Moravec: Méně známý, pravděpodobně doprovázel otce na některých cestách během protektorátu.
Kontroverze a hodnocení
- Historická debata: Moravcův příběh je předmětem diskusí. Někteří ho vnímají jako kariéristu, kterého zničila ctižádost, jiní jako oběť okolností. Dokument Anatomie zrady (ČT, 2020) vyvolal kritiku za příliš empatické zobrazení, historici však zdůrazňují jeho vědomou kolaboraci.
- Veřejné vnímání: Moravec často zmiňován jako synonymum zrady, někteří ho srovnávají s jinými kontroverzními postavami, například Benešem, což je však sporné.
Dobové video, Ministr Moravec skončil provoláním: Do nového zítřku, který je českému národu zaručen jedině věrnosti říši, můžeme vstupovat plni důvěry. Německý voják vítězí na všech bojištích. Každým dnem, který přináší nepříteli porážku, rostou současně možnosti našemu národu. Zítřek je náš. Zítřek patří nové Evropě. Zítřek pochoduje svorně pod prapory národně socialistické revoluce.